1:27:12
Brandone, a do tohoto okamiku
1:27:17
mi byl vdy nepochopitelný
tento svìt a lidé v nìm.
1:27:24
Snail jsem se ho vysvìtlit
pomocí logiky
1:27:28
a nadøazenìho intelektu.
1:27:32
A tys mi vhodil
má vlastní slova pøímo do tváøe.
1:27:36
Mìl jsi pravdu. Kdy nic jiného,
èlovìk si má stát za vlastními slovy.
1:27:41
Ale ty jsi dal mým slovùm význam,
jaký by mne nikdy nenapadl.
1:27:47
A pøekroutil jsi je
1:27:49
na chladnou, logickou omluvu
své odporné vrady.
1:27:55
Tím nikdy nebyla, Brandone,
1:28:00
a nemùe ji z nich udìlat.
1:28:02
Od poèátku jsi hluboko
v sobì nosil nìco,
1:28:07
co ti to dovolilo udìlat.
1:28:10
Ale ve mnì vdycky bylo nìco,
1:28:13
co by mi to nedovolilo
1:28:16
a nedovolilo by mi to teï
propùjèit se k tomu.
1:28:20
Dnes se díky tobì stydím
za tu svou koncepci
1:28:25
nadøazených nebo ménìcenných bytostí.
1:28:28
Ale jsem ti za to vdìèný.
1:28:32
Teï vím,
e jsme kadý oddìlená lidská bytost
1:28:38
s právem ít a pracovat a myslet
jako jednotlivec,
1:28:43
ale se závazkem vùèi spoleènosti,
v ní ijeme.
1:28:48
Jakým právem se opovauje øíct,
1:28:51
e existuje hrstka nadøazených,
ke kterým patøí?
1:28:56
Jakým právem ses rozhodl,
1:28:59
e ten chlapec byl ménìcenný,
a proto mohl být zabit?