:00:00
- Jsem rád, e jsi zùstal na noc.
- Já také.
:00:01
- Rostovovi jsou okouzlující, vid'?
- Okouzlující.
:00:03
Je nádhera sledovat je pohromadì,
:00:06
jako plemeno krásných zdravých
a nemyslících zvíøat.
:00:10
- Nemyslících?
- To je na nich to nejkouzelnìjí.
:00:13
- Na vech?
- Na vech.
:00:15
Ne.
:00:17
Nataa zaène
tak za rok za dva myslet.
:00:21
Bude tak jetì víc okouzlující,
ale ménì Rostovová. Rozumí mi?
:00:25
Myslím, e ano.
:00:28
Andreji, je patné,
není správné, abys tady zùstával
:00:34
rok za rokem, pøemýlel nad ivotem,
a il jako poustevník.
:00:39
patné? Nesprávné?
:00:42
Nesprávné jsou v ivotì
jen dvì vìci, Pierre,
:00:46
výèitky a nemoc,
a a se z obojího zotavím,
:00:50
- vrátím se zase do svìta.
- Proè si dìlá výèitky?
:00:56
Pøijel jsem pøíli pozdì.
:00:58
Nechal jsem Lízu zemøít
a cítit se nemilována.
:01:01
Touha po slávì mì natolik pohltila,
e jsem nemìl èas utìit svou enu.
:01:07
Slávy jsem tedy dosáhl.
:01:11
Zastavil jsem útìk stovky vojákù
na celých pìt minut.
:01:14
Jako mrtvého mì nechali
na bitevním poli jedné ztracené války.
:01:19
A na to vechno budu moci
zapomenout, pøestanu poustevnièit.
:01:26
Asi si ted' pùjdu lehnout.
:01:30
Dobrou noc, Pierre.
:01:35
A jetì jednou ti dìkuji.
:01:38
Dobrou noc, Andreji.
:01:52
- Natao, pojd' spát, nastydne!
- Nemùu spát.
:01:57
Po takovém dni se nedá usnout.