:31:05
Tolik tì miluji.
:31:07
Strané. Jen ve chvíli jako tahle
mùe èlovìk tak otevøenì hovoøit.
:31:13
A dosud jsem o lásce nic nevìdìl.
:31:16
Zato jsem umìl nenávidìt, Natao.
:31:19
Nenávidìl jsem toho hodnì,
ale ze veho nejvíc tebe.
:31:24
Mìl jsi k tomu vechny dùvody.
:31:27
Miluji tì víc, ne jsem kdy miloval
cokoli na tomto svìtì.
:31:31
Moná za to trochu mùe ten kláter.
:31:35
Moná, e mnii
moc dobøe vìdí, co je láska.
:31:39
Zaèínám to ted' taky chápat.
:31:43
Moná, e smrt je mùj
soukromý kláter.
:32:11
Kde je? Mohu ho vidìt?
:32:13
- Jistì. Tohle je jeho syn?
- Ano.
:32:17
- A jmenuje se...?
- Kolja.
:32:19
Moc krásný chlapec.
:32:21
- Kde je?
- li se ho zeptat.
:32:25
Jistì jste unavená, knìno.
Pøipravili jsme pro vás pokoje.
:32:30
- Kde je Péta?
- Odjel. Nedokázali jsme ho zadret.
:32:35
Poøád mluvil o armádì,
a jsme ho nakonec museli pustit.
:32:40
Ne mu staèí dát dùstojnickou
hodnost, válka zøejmì skonèí.
:32:44
- Dostala jsi mùj dopis?
- Ano, to byla dobrá zpráva.
:32:50
- Ty a Marja.
- Dìlám si starosti o Soòu.
:32:53
- Je v poøádku, hned jsem jí to øekla.
- Ale já jsem jí to chtìl øíct sám.