1:32:01
Slyela jsem útrky dialogu
z televize:
1:32:05
"Zastavte ten vùz!"
"Být tebou Jime, tak to nedìlám"
1:32:10
Po téhle vìtì se ozvalo psí zavytí...
1:32:14
...bylo táhlé, upøímné, dokonalé ve své
køivce, která konèila jako ve velké bolesti
1:32:20
Pak jsem mìla dojem, e slyím letadlo
1:32:23
Ale místo toho nastalo ticho a já
jsem byla ráda
1:32:27
Park je plný ticha sloeného ze zvukù.
Kdy pøiloí ucho ke stromu, uslyí umìní
1:32:34
Tøeba to zní uvnitø nás, ale já
radi vìøím, e to umí strom
1:32:40
V tom tichu zaznìly
divné rány...
1:32:44
...ruící zvukovou krajinu kolem
1:32:47
Zavøela jsem okno, ale znìlo to dál.
Myslela jsem, e se zblázním
1:32:54
Nechci poslouchat zbyteèné zvuky.
Ráda bych si je vybírala
1:32:59
A také hlasy èi slova. Kolik slov bych
nejradìji neposlouchala...
1:33:04
...ale musí se jim poddat, jako kdy
se nechá unáet moøskými vlnami
1:33:16
Pustí mi to znova?
1:33:47
Smazala jsem to. Byly to hlouposti.
Neberu ty moje záznamy moc vánì
1:33:54
Maminka øíká, e psát celý den
zavøená v pokoji kodí pleti
1:33:59
Je to zloèin, mrhat takhle inteligencí