2:31:01
a dalí témata o vìènosti
ho zajímají jen vzácnì.
2:31:06
Tyto otázky by mìli být poloeny
a na konci ivota.
2:31:13
Nevíme, kdy ná ivot skonèí,
to je dùvod, proè pospícháme.
2:31:19
Nejastnìjí lidí jsou ti,
2:31:23
kteøí se nikdy neobtìují
pokládáním takových mizerných otázek.
2:31:27
Ptáme se ivota,
abychom nali nìjaký smysl.
2:31:30
Ke svázání vech jednoduchých
lidských pravd potøebujeme záhady.
2:31:34
Tajemství tìstí, smrti, lásky.
2:31:38
Moná má pravdu.
Ale nesna se na to myslet.
2:31:43
Myslet na to, je stejné
jako znát den své smrti.
2:31:50
Neznalost tohoto data
nás dìlá prakticky nesmrtelnými.
2:31:59
Dobøe, jinak, moje mise je skonèena.
2:32:04
A co dalího?
Vráti se na Zem?
2:32:09
Èast po èásti, vechno
se vrátí k normálu.
2:32:10
Najdu si nové zajímavosti,
nové znalosti.
2:32:15
Ale nebudu schopen se jim
oddat celý.
2:32:22
A mám právo se obrátit
2:32:25
dokonce i pøed schopností oivlých
pøedstav pøi kontaktu s oceánem,
2:32:30
který se snaí má rasa pochopit?
2:32:36
Zùstat tady, mezi vìcmi,
kterých jsme se oba dotkli,
2:32:42
které nám stále pøipomínají
nae okamiky tady?
2:32:45
Na co?
Jen pro nadìji, e se ona vrátí?
2:32:50
Ale já nemám nadìji.
2:32:54
Jediná vìc, která mi zbyla,
je èekat.
2:32:58
Èekat na co?
Nevím... Nový zázrak.