:38:00
To je pravda.
:38:03
Nikdo ji neznal jako já.
:38:06
Jednou jsme sedli na moje kolo
:38:10
a prostì jsme jeli.
:38:11
Vjeli jsme na silnici a jeli jsme,
a ona byla opilá jako...
:38:16
Samozøejmì se setmìIo, ne jsme
dojeli tam, kam jsme jeli.
:38:19
Museli jsme zavolat mému otci,
:38:21
a ten pro nás musel pøijet autem.
:38:24
Nemohli jsme dostat kolo do auta,
:38:27
a moje matka
se zaèala smát a já taky.
:38:30
Otci se to moc nelíbilo.
:38:33
A pak jsme ji dostali domù,
:38:36
otec ji uloil do postele,
ona vystøízlivìla
:38:39
a bylo po vem.
:38:41
A já musel jen èekat,
a se zase opije.
:38:47
Jednou v létì
:38:49
mì otec
:38:51
poslal na pár týdnù k tetì.
:38:56
A kdy jsem se vrátil,
:38:58
byla moje matka v nemocnici.
:39:02
Nechtìli mì k ní pustit.
:39:06
Nechápal jsem to.
Nechtìli mì k ní pustit.
:39:11
Zemøela ve svém pokoji.
:39:16
Muselo mi tehdy být tak 11 nebo 12.
:39:22
A zdravotní sestra
:39:24
mi øekla, e mi matka
napsala vzkaz, kdy jsem tam nebyl.
:39:31
Ale mùj otec ho vzal
:39:33
a nechtìI mi ho ukázat.
:39:36
Nechápal jsem to.
:39:40
Vzpomínám si, e jsem
ho jednou chtìI zbít,
:39:42
jen aby mi øekl,
co bylo v tom vzkazu.
:39:46
Neøekl mi to.
:39:51
Vdycky mi vrtalo hlavou,
co tam bylo.
:39:56
Vím, e to bylo nìco pìkného.