Ran

:30:34

To je rodinné shromáždìní?
Jsme tu jen my?

:30:38

Ano.

:30:40

Prosím tì, tcháne,
posaï se.

:30:47

Mám sedìt níž než ty?
Cožpak nevíš, kdo já jsem?

:30:53

Jsi ctihodný otec mého manžela.

:30:56

To je vše? Co je s "velkým pánem"?
Copak snad umøel?

:31:01

- Prosím, nežertuj.
- Já nežertuji.

:31:12

Pokud si vzpomínám, øíkal jsem,
že si ponechám titul a postavení.

:31:16

- Na to nezapomínej.
- My nezapomínáme.

:31:20

To ty, otèe. Už jsi zapomnìl...

:31:23

že jsi pøedal všechnu vládu
nad rodem mnì.

:31:27

Co ještì chceš?
Pøedal jsem hrad, odstìhoval se...

:31:31

a snížil poèet mužù ve své družinì.

:31:34

Možná je jich málo,
ale jejich èiny jsou nemístné.

:31:40

Co má znamenat tahle píseò?

:31:42

Taro je jako ta vìtev ve vìtru,
naklání se sem a tam...

:31:46

naklání se sem a tam.
Podle toho, kam vánek fouká.

:31:50

Stejnì jako ta vìtev na stromì.
Není to veselé?

:31:55

Otèe, jak mám
u svých mužù získat vážnost?

:31:57

Jsou to bojovníci.
Neví, co je zdvoøilost.