:57:06
Cítí, e jsou v tobì
dva dobroduní lidé.
:57:09
Jako, e jsem rozdvojená osobnost?
:57:11
Ne, e v tobì soupeøí
dva dobrodruní lidé.
:57:17
Jak ho to napadlo?
:57:34
Prý proto, e se bavíme o vìcech,
:57:38
které nesnesou pøíli srovnání.
:57:42
Stejnì jako høíné a boské.
:57:46
Tomu nerozumím.
:58:14
Øíká...
:58:21
e se hlavou honí tolik
mylenek a úvah,
:58:28
e mnoho z nich nemusí
vùbec nic znamenat,
:58:34
a pravda je taková,
e cítí potøebu øíct,
:58:37
e opravdu cítí,
e po mnì touí,
:58:42
ale, e se taky ne nevìdomì,
ale vìdomì snaí,
:58:51
tìchto mylenek zbavit.