:06:07
Chtìl jsem toho tolik øíct
a nikdo mì neposlouchal.
:06:12
A pak se to stalo ...
:06:17
Bylo to zvlátní
a zcela neèekané ...
:06:22
Zaèal jsem psát nìco,
èemu se øíká programové prohláení.
:06:27
Návrh, jak by mìlo nae centrum
fungovat v budoucnosti.
:06:31
Taková noc nepøijde èasto.
Vyuil jsem ji.
:06:37
Ze zamýlené jedné stránky
jich bylo nakonec 25.
:06:41
a cítil jsem se jako pøed lety.
:06:45
Pøipomínal jsem prosté radosti
naeho p o volá ní.
:06:49
Øev stadionu,
kdy se hráèùm daøí.
:06:53
Povinnost peèovat
o zdravé i zranìné sportovce.
:06:58
Nabrali jsme si pøíli klientù
a zapomnìli na to nejdùleitìjí.
:07:02
Psal jsem a psal ...
a to nejsem ádný spisovatel.
:07:07
Vzpomínal jsem na svého uèitele
Dicky Foxe, který øíkával:
:07:12
Klíèem k téhle brani
jsou osobní vztahy.
:07:16
Najednou bylo vechno jasné.
Ménì klientù.
:07:21
Ménì penìz. Starat se o klienty
a tím i o sebe.
:07:27
Zaèít znovu ít ... doopravdy
:07:30
Uvìdomoval jsem si,
e píchám do vosího hnízda.
:07:35
Ale bylo mi to jedno.
Probudilo se ve mnì mé staré já.
:07:44
vybìhl jsem ven
a naxeroxoval 110 kopií.
:07:48
Obal pøipomínal knihu
"Kdo chytá v itì."
:07:52
Nazval jsem to.:
"Co si myslíme, ale neøíkáme."
:07:57
"Budoucnost naeho povolání."
:07:59
Tohle vás urèitì proslaví.
Nesete kùi na trh.