1:27:30
Mám vás vechny rád.
1:27:32
Proil jsem s vámi
nejastnìjí chvíle...
1:27:36
Nejednou jste mne zachránili.
1:27:39
A teï jste mì nìco i nauèili.
1:27:42
Jsem vám vdìèný.
1:27:44
Autor øíká:
1:27:46
"Poznej sám sebe.
Nic si nenamlouvej.
1:27:48
Smiø se svými nedostatky
a ij jak umí.
1:27:51
Je to úasné...
1:27:53
Je to velice zajímavá postava.
1:27:55
Chlapík...
1:27:57
který nefunguje v bìném ivotì...
1:27:59
ale dokáe to jen v umìní.
1:28:02
Je to smutné i komické.
Byl by to dobrý román.
1:28:06
Ty knihy se zdají být
na povrchu smutné.
1:28:08
Proto je ráda dekonstuuji.
1:28:10
Ten optimismus je skrytý,
jen o nìm nevíte.
1:28:15
Pøipadám si jako ve snu.
1:28:18
Jako v nejlepím snu,
co jsem mìl za poslední dobu.
1:28:21
Nejastnìjí sen.
1:28:24
To se mi líbí!
1:28:27
Neurotická postava...
1:28:29
která nefunguje v ivotì...
1:28:32
jenom v umìní.
1:28:37
Poznámky k románu.
1:28:39
Úvod-monosti:
1:28:42
Rifkin vedl...
1:28:44
roztøítìný...
1:28:44
rozháraný...
1:28:45
ivot.
1:28:46
U dávno dospìl k tomuhle závìru:
1:28:49
Vichni lidé znají tuté pravdu.
1:28:52
Celý ivot se rozhodujeme,
jak tu pravdu pøekroutit.
1:28:56
Jen jeho psaní bylo klidné...
1:28:58
psaní, které mu nejednou...