Intacto

1:24:24

Obvykle nemluvím s lidmi,kteøí pøijdou hrát.

1:24:29

Ale ted¡,
chci udìlat vyjímku.

1:24:40

Koukni na to.

1:24:48

Každé ráno, se otevøeli
dveøe baráku

1:24:52

a oni vzali nìkolik z nás.

1:24:55

Nejprve, ty nejstarší,

1:24:57

potom naše rodièe,

1:24:59

naše bratry a sestry .
A za 14 dnù,

1:25:02

nás zùstalo patnáct,
samé dìti.

1:25:05

Pak náhle pøestali pøicházet.

1:25:08

Potom, jednoho dne,

1:25:11

se objevil chlápek.
Nebyl to strážný.

1:25:14

Mìl na sobì

1:25:16

uniformu barvy písku,
skvìlý.

1:25:20

Zakryl si nos
èerným kapesníkem.

1:25:23

Nevonìli jsme zrovna nejlépe.

1:25:25

Každého vzal za ruku,
jednoho po druhém,

1:25:28

a poznamenal si naše èísla
do jeho notesu.

1:25:32

My jsme volali a hledali
naše rodièe.

1:25:37

A potom, odešel
a už se nikdy nevrátil.

1:25:41

Ale stráže se vrátili.

1:25:43

Byli strašnì hluèní
a øvali èíslo.

1:25:45

Podíval jse se na svoji paži.

1:25:47

Nebylo moje.
Bylo nìkoho z ostatních.

1:25:50

Když procházel dveømi,

1:25:53

otoèil se
a podíval se po ostatních,

1:25:55

spokojený s úlovkem.

1:25:59

Pak zmizel.
a tak dále.