:52:11
ivot je zvlátní. Je tìký.
:52:15
Je taky zvlátní, jak jsou vìci
jiné, ne si èlovìk myslí.
:52:21
Jako dítì jsem vidìla
obrovské rudoluté ruské kolo.
:52:27
Osvítilo celou oblohu.
:52:29
Bylo na nìm napsáno "Zrùda".
:52:35
Potøebuje peníze?
:52:39
To myslí vánì?
:52:42
Myslela jsem si tehdy, e
není na svìtì nic krásnìjího.
:52:47
Chtìla jsem se svézt,
ale udìlalo se mi zle
:52:50
a pozvracela jsem se,
jetì ne se zaèalo toèit.
:52:54
Jdu se vykoupat.
:53:05
Moment. Sprchuju se.
:53:07
Dobøe.
:53:11
Kdes vzala auto?
:53:15
Od kamaráda Thomase.
:53:19
Pùjèila jsem si ho na stìhování.
:53:23
- My se stìhujeme?
- Kalem na to tady.
:53:26
Není to nic pro mou holèièku.
:53:29
Kam? Do skuteèného bytu?
:53:33
- Jsi ráda?
- Ano, moc.
:53:35
Já vím, dìvèe, øíkala jsem to.
:53:41
Vivotì mì vdycky
nejvíc ranily nekodné vìci.
:53:47
Naopak sebehroznìjí vìci
se vyøeí snadnìji, ne si myslí.
:53:55
Nikdy neví, dokud v tom nejsi.