:50:05
Johane, minulý týden jsi nám slíbil,
e nám tu pøestane lhát.
:50:13
- Nemá pocit, e jsi dospìl?
- Ne.
:50:19
- Vlastnì se vùbec necítím dobøe.
- Øekl jsi nám pravdu. Ponoky...
:50:24
Ano. Lituju toho.
Lituju, e jsem vám øekl o svých ponokách.
:50:31
Rozhodl jsem se.
Vechno si budu nechávat pro sebe.
:50:35
Schoval jsem si na svém tajném místì
novou vìc. A nikomu to neøeknu.
:50:42
Nikomu tady.
:50:54
- Povìz nám. Co je to?
- Neøeknu.
:51:01
Co je v té krabici?
:51:04
Jsem úplnì hotovej, kdy pomyslím na to,
co jsem si schoval na svém tajném místì.
:51:10
Pøemýlej o tom!
:51:13
Je to zelenina? Nìco, co mùe sníst?
:51:17
Pøestaò! Lituju, e jsem kdy
zaèal chodit do téhle skupiny!
:51:21
To je vánì koda,
e to cítí takhle.
:51:25
e nae sezení
nadìlají více kody ne uitku.
:51:31
Ale co to mìlo za smysl?
Dostal ses pøes ty ponoky?
:51:37
Samozøejmì, e ne. Moje ponoky
byly nádherné. Stranì mi chybí!
:51:51
Ten veèer, co tì tvá ena pøistihla, Olle.
Øekni nám o tom jetì.
:51:59
Vechno jsem to pohøbil tak hluboko.