1:00:02
Sama toho vím málo.
1:00:08
Jako kdybych la dlouho chodbou,
1:00:14
ve které kdysi byla zrcadla,
a jsou tam stále jejich støepy...
1:00:19
a kdy dojdu na konec té chodby,
1:00:22
je tam jen tma.
1:00:26
A já vím, e jak do ní vejdu,
1:00:31
umøu.
1:00:34
Nikdy jsem na konec nedola.
Dosud jsem se vdy vrátila.
1:00:39
- Kromì jednoho pøípadu.
- Vèera?
1:00:42
A tys to nevìdìla,
dokud ses u mì neprobrala.
1:00:46
Nevìdìla jsi, kde jsi.
1:00:48
Ale pamatuje si záblesky, støepy zrcadla.
1:00:51
- Matnì.
- Co si pamatuje?
1:00:53
Jednu místnost,
1:00:56
kde sedím sama.
1:00:58
- Stále sama.
- Co jetì?
1:01:01
- Hrob.
- Kde?
1:01:03
Nevím. Je otevøený...
1:01:08
a já stojím u náhrobního kamene
a dívám se dovnitø.
1:01:11
- Je to mùj hrob.
- Jak to ví?
1:01:13
- Vím to.
- Je na tom kameni jméno?
1:01:18
Ne.
1:01:19
Je nový, èistý a èeká.
1:01:24
Co dál?
1:01:26
Potom, myslím, sen.
1:01:30
Je tam vì a zvon a dole je zahrada.
1:01:35
Vypadá to jako ve panìlsku,
1:01:38
jako panìlská vesnice.
1:01:40
A potom to najednou zmizí.
1:01:43
A portrét?
1:01:45
- Vidí nìjaký portrét?
- Ne.
1:01:47
Kdybych k tomu jen nael klíè, zaèátek,
1:01:50
a dal to dohromady...
1:01:52
A vysvìtlil to a tím to zaehnal?
1:01:55
Tohle se dá toti vysvìtlit.
1:01:59
Vysvìtlilo by se to tím, e jsem blázen, ne?