:04:06
- Stačí to takhle?
- Co?
:04:07
- Vaše spaní.
- Jistě.
:04:12
- Díky. - Za co?
- Za dnešek. Ta píseň, báseň.
:04:16
Nedělal jsem to pro vás,
ale čistě pro sebe.
:04:19
Zlobila jste se,
že jsem přišel s Laureen.
:04:21
- To teda jo.
- Když se zlobíte, stojí studium.
:04:25
A já bych nedostal zelenou kartu.
:04:31
- Vy teï něco skládáte?
- Prosím?
:04:34
- Pobrukujete si.
- Já? Nikdy to nedělám.
:04:40
Ale ano. Pořád.
:04:42
- Když vám to vadí, přestanu.
- Ne, líbí se mi to.
:04:47
To je první věc, co se vám líbí.
:04:50
Nic proti vám nemám,
ale nevyznám se ve vás.
:04:54
Chci, aby bylo po všem,
a můj život byl jako dřív.
:04:57
A já čekám,
až začne ten můj.
:05:07
Dobře, začneme.
:05:15
Tohle je dům mé babičky.
Měla překrásnou růžovou zahradu.
:05:19
Zahradu založil dědeček.
Vzadu za domem.
:05:24
To je na pláži.
:05:28
Nosili jsme kloboučky.
:05:31
- A tohle je ve školce.
- Aha.
:05:34
Mí sourozenci.
:05:38
Táta je spisovatel
Bydlí v Connecticutu.
:05:41
Dal nám jména po známých
spisovatelích. Naše kletba.
:05:46
Chtěl ze mě mít umělkyni.
Když jsem tančila, byl spokojený.
:05:51
Zahradničení ho nezajímalo.
:05:54
- To je Colette. - Colette.
- Austen, Lawrence a Elliot.
:05:58
- Austen, Lawrence a Elliot.
- Tohle je táta. Tady je lepší.