1:11:07
Asi by ses mìla vrátit to domu
a trochu se prospat.
1:11:11
Dneska v noci nechci spát sama.
1:11:15
- OK.
- Nechci tì pøemlouvat.
1:11:18
To není nutné.
1:11:28
Jak dlouho tu zùstane?
1:11:29
Chystám se tu strávit
zbytek ivota.
1:11:33
- Opravdu?
- S tebou.
1:11:36
- Zdá se, e tomu dost vìøí.
- To jo.
1:11:40
- Sotva tì znám.
- V pravý èas mì pozná.
1:11:45
Zryju to pole a budu pìstovat
kadý strom, na který si vzpomene.
1:11:48
Pøes den budu pracovat,
veèer budu obsluhovat v baru.
1:12:00
Nesnaí se jen,
abys na mì udìlal dojem.
1:12:04
Vím, co chci, kdy to vidím.
1:12:06
Vdycky dostane, co chce?
1:12:08
- Obvykle.
- Opravdu? Vechno?
1:12:13
No, vdycky ne.
1:12:15
ivot je snazí, kdy pøijme to,
e nemùe mít vechno.
1:12:19
- Nemùe?
- Ne.
1:12:20
Co mùe mít?
1:12:22
Myslím, e mùe mít buï vechno,
co chce, nebo vechno, co potøebuje,
1:12:25
ale nemùe mít obojí ... obvykle.
1:12:29
- Pokud nejsi velmi astný.
- Nebo velmi chytrý.
1:12:33
Myslím, e nejsem ani moc astná,
ani moc chytrá.
1:12:48
Teï bude vechno jinak.
1:12:51
Ví, milovali mì i jiní mui.
1:12:53
Dokáu si to pøedstavit.
1:12:54
- A já jsem je taky milovala.
- To je pøirozené.
1:12:56
A vichni ti mui odeli
z mého ivota.
1:12:59
- Èím to je, co myslí?
- Protoe jsem to nebyl já.