1:17:00
Odcházím, Androniku, Zakrátko za svou
ruku syny uvidí,Jejich hlavy,pøesnìji,
1:17:11
Ó, jak blaí mì jen to pomylení,
Jen hlupák chtìl by dobrem dobýt svìt;
1:17:18
Áron má dui èernou stejnì jako ple,
1:17:36
Pozvedám tuto ruku k nebesùm
a k zemi skláním sklíèený trup,
1:17:44
Jestli dojmou slzy nìkterou bohyni,
k ní zvolám: Pojï! Poklekni vedle mì,
1:17:54
Jednou nebesa musí nás vyslyet,
1:17:59
Jestli ne, tu vzdechy blankyt zastøeme,
zamlíme slunce jako èetná oblaka,
1:18:04
pøes které nepronikne paprsek,
1:18:07
Ó, bratøe mùj, zùstaò na zemi
a nepropadej nekoneènému zármutku!
1:18:18
al mùj hluboký je a bezedný, I to,
co cítím, ádného nemá dna,
1:18:23
Ké rozum vládne tvému zoufalství,
1:18:26
Kdyby ty hrùzy rozum mohl vysvìtlit,
i svému alu uzdu pøitáhnu,
1:18:35
Kdy nebe pláèe, zem v slzách se topí,
kdy vichry zuøí,moøe jak kùò vzpíná se
1:18:47
opuchlou svou tváøí hrozí obloze,
1:18:51
Nebo je moné vysvìtlit jeho pláè?
1:18:59
Jsem moøe, slyte, jak vichr naøíká,
Ona je blankyt, co pláèe, a já zem,