1:46:00
Jistì, jistì.
1:46:04
Jdeme sem.
1:46:05
Chce nìjaké klobásy?
1:46:32
Nejsem panic, nikdy.
1:46:39
Jsem rád, e to slyím.
1:46:48
Jak se má synku?
1:46:49
Je mi nádhernì pane.
1:46:50
V poøádku. Dobøe.
Dobøe.
1:46:51
Je dobøe, e tì vidím.
1:46:52
Tak?
1:46:54
Drel jsem se vaí rady.
1:46:55
Nael jsem svoji rodinu.
Nael jsem svou matku.
1:46:59
Dobrý.
1:47:00
Jo.
1:47:01
Tak?
1:47:03
Ve svém srdci jsem ji odpustil...
1:47:04
ale jijí nikdy nechci vidìt...
1:47:08
Chápu.
1:47:09
Je to komické cítit
celou cestu vai matku...
1:47:12
ale udìlal jsem to...
1:47:14
a dluím vám toto:
mìl jste pravdu.
1:47:16
Ty dluí mì?
1:47:17
Ano pane.
1:47:18
Potøeboval jsem ji najít.
1:47:19
jo. Dobøe...
1:47:22
Jestli jsem mìl pravdu, tak
pro vechny patné dùvody.
1:47:24
Pane?
1:47:26
To zùstává mezi mnou
a tebou, oukej?
1:47:29
Ano, pane.
1:47:31
Moje ena a já jsme chtìli mít spoustu dìtí...
1:47:33
Pak jsme zjistili, e nemùeme
mít ádné.
1:47:35
A to se jí vrylo do
hloubi due.
1:47:38
Aèkoliv jsem vìdìl,
jak ji pomoci.
1:47:39
Potøebovala pomoct, léèit se.
1:47:41
Jsem si jistý, e ji mìla.
1:47:43
Nejlepí psychiatry, kteøí
mne uèili.
1:47:46
Ale já - mì bylo dobøe,
byl jsem silný.
1:47:48
V ten samý èas jsem udìlal
to, e jsem stáhl roletu.
1:47:54
Velmi útlou, velmi klidnou.
To je mé malé tajemství.
1:47:59
Do té doby, ne pøiel jeden mladý
mu do mé kanceláøe a do mého ivota...