:51:10
Tobì na ivotì moc nezáleí, e?
:51:13
Ani ne.
:51:16
Ve tvém vìku jsem býval taky takový, pøipravený kdykoliv umøít. Vùbec jsem se nestaral.
:51:20
Proto jsou mladí lidé nejlepí muèedníci.
:51:24
Je to paradoxní, ale pøivykne si k ivotu,
:51:26
a zaène odpoèítávat.
Zbývá mi 20 let, 15, 10.
:51:29
A uvìdomí si, e dìlá vìci naposledy.
:51:33
Naposledy kupuje auto.
:51:36
Poslední výlet do Janova, Barcelony...
:51:39
Tak dlouho ít nebudu.
Jak to mùe vìdìt?
:51:44
Kadou chvíli se nìkdo pøedávkuje.
:51:47
To ale nikdy nemùe pøedpovìdìt. Moná toho nechá a doije zralého vìku.
:51:53
Nedokáeme rozlutit nai minulost,
co mùeme vìdìt o budoucnosti?
:51:57
Nikdo nemùe vìdìt, co ho èeká.
:52:00
Vyjma mì. Teï u to vím.
:52:03
Bojíte se? Samozøejmì, nechci umøít, tolik miluju ivot.
:52:09
A co na nìm tolik milujete?
Vechno.
:52:13
Víno, knihy, hudbu, eny,
pøedevím eny.
:52:20
Jejich vùni, jejich ústa,
dotek jejich pokoky.
:52:24
Mìl jste jich hodnì?
Ano.
:52:26
A nezdály se vám po èase vechny stejné?
Troku ano.
:52:31
Ale nikdy mne neunavily.
:52:33
Stále jste velký svùdník?
Ne, u ne. Kdy má roky, je to jiné.
:52:41
Stále zboòujete víno?
:52:43
Bohuel u ne.
S mými játry.
:52:47
A cesty, které jste si vysnil, uskuteènil jste je?
:52:50
Dnes u je vude plno turistù.
:52:56
Potom to není vá souèasný ivot, co tolik milujete.
Je to vá døívìjí ivot,