:40:02
- Fakt?
- Fakt.
:40:04
Dárek.
Vítej u Vaillantú.
:40:07
- Díký.
- Gratuluju.
:40:12
Díký, díký, díký!
:40:31
- Ne seene hotel, bude tady.
- To je ono proslulé rodinné sídlo?
:40:37
ijeme tu tøi generace.
:40:41
- Tady jsem poprvé øídil.
- Kolik ti bylo? - Sest let.
:40:46
Zastav, Lauro!
:40:49
Okamitì toho nech!
Ne, ne!
:40:53
Micheli, dìlej nìco,
nestúj tam tak!
:40:56
Poèkej na mì.
:41:01
- Ahoj, Micheli. To umím øídit!
- Ty jsi ale ikovná, Lauro.
:41:07
- Dívej se, kam jede.
- Micheli, nehloupnìte!
:41:11
- Zrychli, Lauro.
- Slyíte mì, vy dva?!
:41:15
Stoèí volant doleva,
pøesnì tak.
:41:20
Tìsnì pøed vchodem
pomalu zabrzdí.
:41:22
- A zastaví pøed dveømi.
- Já ale nedosáhnu na pedál.
:41:29
Ty mì baví! Zatoè doleva.
Dr volant.
:41:32
A dojedeme k domu,
zaøadí neutrál.
:41:35
Tak. A opatrnì zatáhne
ruèní brzdu.
:41:40
Výbornì!
:41:42
Julie, to je Laura,
Jean-Pierrova dcera.
:41:44
- Ahoj, Lauro.
- Ahoj, Julie.
:41:46
Byla jsi bájeèná, Lauro!
:41:48
A já jsem Henri Vaillant,
dìdeèek téhle potvúrký.
:41:53
Nejdøív se nauèí poslouchat,
pak se nauèí øídit.
:41:56
- Øídit u umím.
- Ale poslouchat jetì ne.