:01:01
Nepohøbená lidská tìla
oívají...
:01:04
a krmí se ivými.
:01:05
Zùstaòte doma.
:01:06
Nepokouejte se
opoutìt své domovy.
:01:08
Zdá se, e pøeívají
pojídáním lidského masa.
:01:10
Kadý, kdo zemøe,
se stane jedním z nich.
:01:12
Pokud vás pokouou, stanete se prostì
jedním z nich...
:01:14
o to døíve
:01:17
U to nejsou vai
sousedé a pøátelé.
:01:20
Moje ena mìla infarkt.
:01:22
Vstala a la po mnì,
jako smrtka z pekla.
:01:24
Probodl jsem jí kulmou hlavu.
:01:26
... hlava...
... mozek...
:01:28
Musí být zlikvidováni tak rychle,
jak jen to bude moné.
:01:30
Není èas na
poøádání pohøbù.
:01:32
Není èas na
kopání dìr...
:01:33
take se mùete
na tyhle vìci vykalat.
:01:35
Dokud jsme na ivu...
:01:36
tak nezùstanou
bez potravy.
:01:38
A v den, kdy budou, to bude znamenat
jediné: e jsme vichni mrtví.
:01:41
Není to jen místní
nebo regionální jev.
:01:44
Mìsta jsou v obleení.
:01:49
Pokud se u tìchto stvoøení
kdy rozvine schopnost myslet...
:01:52
...uvaovat...
:01:53
dokonce i tím
nejprimitivnìjím zpùsobem...
:01:55
Lidé jsou nabádáni,
aby zøizovali...
:01:57
ve velkých mìstech základny...
:01:58
a plenili malá venkovská mìsta
kvùli zásobám, jako psanci.