:41:00
- To byl můj výzkum.
- Promiňte, myslel jsem to dobře.
:41:04
- Už na nic nesahejte.
- Dobře, dobře.
:41:06
Nechoïte do skleníku.
Nic víc nechci.
:41:09
To je moje místo.
:41:13
- Máte radši rostliny než lidi.
- Jen některé.
:41:36
Bože.
:41:57
Hele, dáme si pauzu.
:42:02
Vy se hádáte.
:42:06
Ptal jste se,
proč jsem si vás vzala.
:42:09
- Kvůli skleníku.
- Skleníku?
:42:11
- Nečekám, že to pochopíte.
- Já to chápu.
:42:16
Chtěla jste ho a dostala.
:42:23
Budeme pracovat?
Učit se jako do školy?
:42:26
- Večer jdu pryč.
- Půjdu s vámi.
:42:29
- Ne.
- Proč?
:42:30
- Kvůli vašemu příteli?
- Ne. Je pryč. - Tak proč?
:42:34
Ne, já... Jdu k rodičům Laureen.
Takové snobské typy.
:42:38
- Aha. Dělal bych vám ostudu.
- Ne.
:42:41
- Jsem hlupák.
- Ne!
:42:44
Adlerovi uvažují, že dají
našemu spolku nějaké stromy.
:42:47
- Spolku?
- Zahrádkářský spolek.
:42:50
Pracujeme v nejchudších
částech města.
:42:54
Znám to prostředí.
Maříte čas.
:42:55
- Cože?
- Nic se tam nezmění.
:42:59
Vždycky to tam bude stejný.
Zapomeňte na to.