:12:00
City se vás mohou
zmocnit neèekanì.
:12:05
Já jsem to vìdìl, ale co ona?
:12:12
Poøád se ptala...
:12:14
... jestli je nìco,
co se nikdy nemìní.
:12:17
Vìdìl jsem, na co myslí.
:12:20
Slíbil jsem, e jí napíu pøíbìh
zaloený na mých zkuenostech.
:12:24
Abych jí pøiblíil,
co cítil její pøítel.
:12:27
Jako vtip...
:12:29
... jsme to chtìli nazvat "2047"
:12:38
Ale moná jsem nebyl
zcela upøímný.
:12:41
Zaèal jsem pociovat,
e to vùbec není o jejím pøíteli.
:12:45
Spíe to bylo o mnì.
:13:17
Zaèal jsem si pøipadat jako Japonec...
:13:21
... ve vlaku do 2046...
:13:25
... který se zamiluje do umìlé eny.
:13:37
Kdy chce nìkdo opustit 2046,
jak dlouho mu to potrvá?
:13:41
To nedokáe nikdo øíct.
:13:43
Nìkteøí se odtamtud
dostanou snadno.
:13:46
Jiní zjistí,
:13:48
e to potrvá
mnohem déle.
:13:51
Chce to hodnì síly.
:13:53
A mùe to hodnì bolet.
:13:56
U si nepamatuji jak dlouho
jsem na cestì.
:13:58
Zaèínám se cítit osamìle.